Nedaří se mi kojit, možná to není pro mě?

Kojení je to nejvíc, co našemu miminku po narození můžeme dát a právě proto to většina z nás chce. Teď nebudu soudit maminky, které někojí, protože nechtějí. I to je právo volby a je to naprosto v pořádku!

Pokud ale kojit chceme, často se snadno a rychle dostáváme pod tlak. Kojení se nám spouští obvykle ještě při pobytu v porodnici, což samo o sobě může být náročné, hlavně psychicky. Prožily jsme při porodu spoustu náročných věcí, opravdu málokdo porod popisuje jako krásný příjemný zážitek. Krásné to určitě nakonec je, protože máme naše miminko, ale pro většinu z nás je to náročný a bolavý proces. A do toho všeho, všech emocí a hormonů se ještě musíte starat o malé miminko a naučit se kojit. To je na jednu mámu docela hodně ne malých úkolů. Obvykle se tedy nějaký cca třetí den po porodu rozkojíme, ale nemusí to tak být. To, že se nám spustí laktace taky ještě nutně neznamená, že miminko dobře saje a je dostatečně vyživené, nebo že si kojení užíváme, jak jsme třeba očekávaly.

Kolem kojení toho všude najdete hrozně moc a je to téma, při jehož řešení se můžeme snadno dostat pod tlak a jsme ve stresu. Dočasně se to dá unést, ale pokud by pro nás kojení mělo být dlouhodobě stres a nepohodlí, možná bychom se ho měly vzdát. Neříkám hned. Je super to zkusit, poradit se s laktační poradkyní a dát tomu šanci. I s tím se nám pak bude pracovat lépe - s pocitem, že jsme udělaly co šlo. Ale někdy to prostě nejde a musíme přidat i umělé mléko, nebo přejít na krmení z lahve úplně. Stává se to a není to ani konec světa, ani vaše chyba. Prosím, maminky, přijměte, že vaší rolí v životě dítěte není zdaleka jen kojení, ale je to milion dalších věcí, které vás v životě s dítětem ještě čekají a které pro své dítě za život uděláte. Kojení zdaleka není to jediné.